Časté komplikace
Ježci se často poraní o vybavení ubikace:
- pořezání nohou o nevhodnou podestýlku
- doslova proběhání tlapek na kolotoči (u kovových kolotočů hrozí i zlomeniny apd.)
- odření čumáku při stěhování vybavení (často domeček, nebo běhací disk)
- zatrhnutí drápu (nevhodný kolotoč, klec, nevhodný textil)
- omotání nitě, vlasu kolem nohy (může skončit amputací)
Většinou jsou to malé ranky, které se zahojí samy, případně s pomocí dezinfekce (betadine).
Ježek je poměrně stresové zvíře. Stres můžeme ježkovi přivodit při koupání, převozu, v novém prostředí, i v náručí cizího člověka, návštěvou veteriny, apd. Často pak ježci trpí průjmy. Někdy se může stres projevit vypadáváním bodlin. A v tom horším případě může dojít k sebepoškozování. Ježci sami sebe koušou v místech mezi bradou a předními packami. Často prokoušou kůži až na maso. Většinou stačí ošetřit betadinou. Někdy se ale rána zanítí a musí se to řešit na veterině. Při hojení rána svědí, takže má ježek tendenci do ní znovu zasahovat. Pokud nezjistíte spouštěč a neodstraníte ho, je težké s tím něco udělat a pravděpodobně se dočkáte opakování.
Sebepoškozování může souviset i s potravinovou alergií, nebo zapařeninami u obezních ježků. K tomuto problému ale není moc informací, klidně to může být spojené i s jiným zdravotním problémem, o kterém ještě nevíme.
Paraziti:
Paraziti jsou poměrně častým nálezem. Dělí se na vnější a vnitřní.
S vnitřními parazity se u doma držených ježků pravděpodobně nesetkáte. Mohlo by se stát, že by se nimi ježek nakazil, pokud byste ho vzali ven na trávu, krmili ho sesbíraným hmyzem z venku, syrovým masem, nebo měli v domácnosti zvíře, které chodí ven. Přítomnost vnitřních parazitů vám lehce zjistí veterinář, pokud mu donesete trus za několik dní na rozbor.
S vnějšími parazity se nejspíš setkáte. Časté jsou všenky, které můžete donést se špatně ošetřenou podestýlkou. Ty jsou naštěstí viditelné okem a ježek se hodně drbe. Dalším častým parazitem je svrab. Ten si můžete donést z venku odkudkoliv a okem ho nejspíše neuvidíte. Na ježkovi se často projevuje i potrhanýma ušima. Veterinář vám zjistí přítomnost těchto parazitů pod mikroskopem. Pokud vezmete ježka ven, nebo bude ve styku s jiným zvířetem, které chodí ven, hrozí i blechy, nebo třeba klíště.
Plísně:
Ježci často trpí plísněmi. Většinou se projeví nažloutlými šupinkami kůže mezi bodlinami, nebo krupičkou na čumáku, či nohách. Nezřídka se stává, že ježek plíseň má delší dobu, i když nevidíme žádné projevy. Ve chvíli, kdy se ježkovi pak oslabí imunita, je klidně během jednoho dne plný šupin.
Plíseň může přenést i na člověka, i když sám ježek je bezpříznakový! Často se zaměnuje za alergii, nebo atopické exémy. (Trichofytóza)
Bakterie:
Každý tvor má na sobě ohromné množství bakterií. Některé jsou prospěšné a některé už méně. V obvyklém množství neznamenají problém, ale ve chvíli, kdy se přemnoží, můžou ježkovi živost hodně zkomplikovat.
Příkladem je třeba strupovitost, která se objevuje u mláďat. Jedná se o zanícení chlupových folikulů.
U všech tří problémů (paraziti, plísně, bakterie) mohou být příznaky obdobné, např. suchá kůže, vypadávání bodlin, výtoky z uší, očí, nebo třeba nosu. Pro úspěšnou léčbu je nutné vědět přesnou příčinu, protože každý problém se léčí jinými léky. Někdy se jedná i o kombinaci více problémů. Léčbu by měl stanovit veterinář na základě výsledků ze seškrabů (v případě plísní trvá kultivace několik dní, výsledky nikdy nejsou ihned, nestačí jen mikroskop!).
Další problémy jsou spojeny se špatnou stravou. O průjmech a nadváze jsme již mluvili. Problémem může být i tučná strava (zatučnění jater), vysoký obsah bílkovin (selhání ledvin), nebo špatný poměr vápníku a fosforu, kdy dochází k odvápnění kostí (třeba krmením velkého množství červů místo jiného hmyzu).
Nazelenalé výkaly:
Průjmy jsou poměrně častým projevem mimo špatné stravy (mlíko, ryby, zelenina, ...), i nečekané změny potravy, nebo stresu. Ve chvíli, kdy ale trus chytá jinou barvu, nejčastěji zelenou a opakuje se to, ukazuje jiné zbarvení na problém, který nemusí být úplnou banalitou. Může se jednat například o zánět střev, nebo zatučnění jater. V tomto případě doporučuji návštěvu veteriny co nejdříve.
Někdy se může stát, že ježek má narůžovělou moč. V tomto případě se nejčastěji jedná o krev v moči a zánět močového měchýře, nebo dělohy. Je to jasná připomínka toho, že ježek prochladl! Tedy je nutné ježkovi zajistit teplo v ubikaci a vzít ho na veterinu (nejlépe i tu moč, pokud se vám zadaří). V případě zánětu dělohy může dojít i k akutnímu stavu, kdy je potřebná operace. Takže bych stav určitě nepodceňovala.
Poměrně častým problémem jsou oči. Když opominu, že část ježků ve stáří oslepne a na oči nevidí (poznáte podle šedé barvy v oku), nebo se zraní o vybavení ubikace, tak se k očím váže dědičné onemocnění, které se vyskytuje u bezpapírových ježků (proptóza). Problém spočívá v tom, že ježek se rodí s nízkými očními orbitami a ve chvíli, kdy je třeba ve stresu díky nitrolebečnímu tlaku je oko doslova vytlačeno ven z hlavy. I když se to zachytí včas, tak ten proces je tak rychlý, že zpravidla se oko nepodaří zachránit a musí se vyoperovat ven. Kolikrát si ho ježek sám vyškrábe. Často po nějaké době následuje stejný problém i u druhého oka. Operace jsou poměrně finančně náročné. Ježek naštěstí bez očí žije stejně jakoby viděl. Jen je vhodné mu moc nestěhovat věci v ubikaci.
Ježek nerozpozná hloubku!
U ježků se docela často objevuje ve vyšším věku boule buď v koutku, nebo mezi okem a čumákem. Většinou se jedná o dva problémy a to o zánět zubů, nebo o nádor. Tyhle dva problémy je nutné odlišit. Člověk se může sám pokusit podívat do tlamy, třeba pomocí vatové tyčinky do uší. Ale pravděpodobně stejně nic moc neuvidí a je nejlepší se vydat hned na veterinu, kde mají inhalační narkozu. Ta je šetrná a uspí ježka jen na pár minut, což umožní ježkovi do tlamy v klidu nakouknout.
Zuby bývají zpravidla řešitelné, i když dost veterinářů se do toho nechce moc pouštět. Většinou je třeba je vytrhat a přeléčit antibiotiky. Bohužel nádory čelisti nejsou léčitelné a ani operovatelné. Ježkovi je nutné podávat léky na bolest a v podstatě jen čekat. Nádor u každého postupuje jinak rychle, někteří s ním mohou žít kvalitně i půl roku, některým ale roste velmi rychle, může prorůst třeba do čumáku a znemožnit mu dýchání, nebo do krku a znemožnit polykání. Často veterináři doporučí uspání.
Nádory se mohou objevit i v jiných částech těla. V dutině břišní lze za určitých podmínek operovat.
Ježek se při chůzi kýve / třese
- tak tohle je popis, který sedí hned na několik věcí:
• pokus o hibernaci
• nedostatek vápníku
• zánět středního ucha
• artritida
• mozková mrtvice
• velmi vzácně WHS, ...
Hibernace:
Hibernace je pro afrického ježka nebezpečná, dost pravděpodobně smrtelná. Jejich organismus tento proces nezná a neumí. Bohužel i přesto při nižších teplotách, nebo výkyvech teplot někteří ježci mají tendence hibernaci zkusit. Na některé působí i venkovní počasí, i když v ubikaci mají dostatečnou teplotu (ideální je cca 24, 25 stupňů), třeba na podzim. U některých je varováním, že se začínají vykrmovat a kulatit.
Známky hibernace:
- ježek málo jí, nebo vůbec
- ježek má studené nohy, břicho, čumák
- jindy přátelský ježek zůstává v klubku a funí
- je ztuhlý, špatně se mu chodí
Co s tím?:
• zajistit vyšší teplotu v ubikaci
- rychlá pomoc je přemístění ubikace k topení, či zvednutí do výšky, podložení polystyrenem, dekou, poté je nutné pořídit tepelnou folii, žárovku, nebo kabel aujistit se, že vše funguje a ježka nepopálí
- každý ježek potřebuje jinou teplotu, někteří jsou schopní zhibernovat i při 27ti stupních. Potřeba tepla se zvyšuje ve stáří a při nemoci.
• rozehřát ježka
- rozehřátí musí být postupné, aby ježek neupadl do teplotního šoku, hrozilo by zkolabování srdce
- ideální je rozehřívat tělesným teplem, tedy strčit ježka pod tričko
- pokud jsme hibernaci odchytili pozdě, může rozehřívání trvat i několik hodin
• nakrmit ježka
- když ježek jí, začnou mu pracovat orgány a tím se ježek zahřívá i zevnitř
Pokud se ježek jednou pokusí o zaspání, většinou pokus brzy zopakuje. Proto je dobré
každé ráno kontrolovat, jestli ježek jedl, jestli neusnul mimo domeček / pelíšek a jestli
nemá studené nohy a břicho.
WHS:
= wobly hedgehog syndrom = syndrom viklajícího se ježka
WHS je ježčí nemoc, která způsobuje postupné ochrnutí směrem od zadních noh až k hlavě. V USA byla docela dost rozšířená, v České republice to není zas tak časté. V papírových chovech byly prokázány případy, které by se daly spočítat na jedné ruce, za několik let. Tato nemoc nejde diagnostikovat během ježkova života, tedy je možné ji potvrdit až z pitvy! Bohužel veterináři, kteří ježky moc neošetřují, často vše svalují na WHS, anižby udělali pořádná vyšetření a vyloučili jiné nemoci. Proto se nenechte odbýt, pravděpodobnost, že by měl váš ježek WHS, je téměř nulová. U nepapírových ježků je ta pravděpodobnost o něco vyšší. Léčba neexistuje, jen lze ježka podpořit vitamínem E.
Mrtvice:
Mrtvice narozdíl od WHS není postupná. Většinou ježek nemůže chodit na zadní nohy a padá na zadek. Někteří ježci ji zvládnou a po několika dnech to "rozchodí". Ježka lze podpořit vitamínem B.