Ježčí  zajímavosti

Házení sliny je velmi častým jevem, s kterým se u ježka jistě setkáte. Nikdo doteď neprokázal, jaký důvod k tomu mají, každopádně dochází k tomu vždy, když se setkají s novým pachem, nebo něčím, co jim fakt chutná. Kolikrát jde až o fascinaci smradlavým předmětem (třeba špinavé ponožky jsou velice oblíbené).

Spočívá to v tom, že ježek začne voňavý objekt (často ruce od jídla, novou hračku, voňavku, pot, ...) olizovat. Některým ježkům olizování nestačí a i koušou. Takže pozor na to, může se  stát, že se zakousne a nebude chtít pustit. Po olízání zpění sliny v tlamě a poté se zkroutí a nanese jazykem sliny na záda. Pokud olízne něco barevného, zbarví si tím i bodliny (třeba od jahod bude červený). Nemusíte se bát, nejde o žádný záchvat, nebo problém, je to jeho zcela přirozené chování, které je časté zejména u mláďat při seznamování s novými věcmi. U starších ježků už to nebývá tak časté.

Ježek je obranné zvíře. To znamená, že málokdy půjde do útoku, za to je účinně vybavený k obraně. K tomuto účelu mu slouží bodliny, které pokrývají celá záda (na břiše má chlupy). Bodliny jsou umístěny v okružním svalu, který ježkovi umožňuje bodliny ovládat. Pokud je ježek úplně klidný, bodliny leží položené a všechny jedním směrem. Ve chvíli, kdy se ježek začne bát, tento sval zatne a to způsobí, že bodliny se nejen postaví, ale každá bodlina směřuje jinam a bodliny se kříží.

Někdy ke vztyčení bodlin může připojit i funění, vrčení a nadskakování. Ač to může působit až komicky, nadskočením dokáže člověku rozpíchat kůži do krve. Při boji proti druhému samci používají čelní bodliny, které jsou delší a snaží se zasáhnout břicho. I když nemají tendence zuby používat, v případě ohrožení mohou a zvládnou třeba právě svého soka klidně pokousat a způsobit mu smrt. V krajním případě se stočí do úplného klubka.

Miminka se rodí bez bodlin. Ihned po porodu jim raší jemné bílé bodlinky, které by nepříteli život moc nezkomplikovaly, a tak musí projít vývojem, který spočívá v několikeré kompletní výměně bodlin. Pro ježka to je dost bolestivá záležitost, protože nové bodliny se řežou skrz kůži, přirovnala bych to k přezubování lidských miminek. Dost často se v té době ježkovi kazí povaha a stává se z něj "fučák". A tak je dobré ho v tomto období moc nehladit po bodlinách. Určitě se nevyhýbat kontaktu, ten je v tomto věku potřebný, aby si ježek zvykl, ale chce to mít pochopení, že mu to není přijemné.

Výměna probíhá několikrát, časově se to nedá úplně určit, protože každý ježek má průběh jiný. Někomu se mění průběžně po celou dobu, někomu nárazově a v tu chvíli se z něj bodliny opravdu sypou. Poslední větší výměna probíhá do půl roku, poté se povaha ustálí a většinou se už výrazně nemění (ve vztahu k výměnám bodlin). Dále občas nějaká ta bodlinka vypadne, ale nikdy to není už ve větším množství, spíše jako když nám vypadávají vlasy.

Pokud ježkovi vypadávají po půl roce bodliny, často to značí nějaký zdravotní problém. První kontrolní věcí může být zkontrolování, zda mu rostou nové bodliny (třeba když nevíme, kolik ježkovi je). Při výměně bodlin jdou vždy vidět, jak se nové bodliny prořezávají. Druhou kontrolní věcí je, že bodliny musí vypadávat čisté a né s kůží. Třetí kontrolní věc je vznik lysin. Ježkovi nikdy nevypadávají bodliny tak, aby mu někde vzniklo lysé místo. Ani při výměně bodlin se to nestává.

Vypadávání bodlin může být způsobeno spoustou různý věcí např. parazity, plísněmi, bakteriemi, stresem, dokonce i nádorem. Pokud si nejste jistí, zamiřte k veterináři.

Na hlavě, ve středu nad čelem je lysé místo, kde bodliny chybí. Má to každý ježek a je to kvůli tomu, aby byl schopný se stočit do úplného klubka a nezranil se vlastními bodlinami. Další zajímavostí, která může člověk zarazit, když ji najde, je, že pod bradou ze spodní strany čelisti je taková boulička, něco jako malá bradavička. To má také každý ježek a nemusíte se bát.